Můj pohled na Ego

Už jste slyšeli o egu? Četli jste články, knihy…. ? Ego je v posledních letech velmi probíraným tématem. A i já sama jsem se tímto tématem prodírala a bádala, co to slavné ego vlastně je. Vždy jsem ego chápala něco jako když je člověk povýšený nad druhé. Vysvětlit jsem to ale nikdy nedokázala a tak jsem také bádala, kde to mé ego vězí a co s ním….

Bohužel při mém bádání se stala nepříjemná věc. Všechny ty články mi odpovědi nedávali. Jedni psali, že ego je naše vědomí a že je hloupost se ho zbavovat, jiní zase že se ho zbavit musíme…..nikdo mi však nedokázal na mé otázky odpovědět a vysvětlit jednou větou co to ego je. A tak nezbylo, než bádat sama…..

A vybádala jsem to? Ano a poznala jsem i své ego.

Takže co to vlastně to ego je?

JE TO URAŽENOST. Je to antiPROGRAM vytvořený proti PROGRAMU, který má za důsledek uraženost a na základě té uraženosti my si v životě bráníme žít svobodně a spokojeně.

Vysvětlím vám to na příkladu:

Například ve škole se vám posmívali, že jste hloupí, protože vám učení moc nešlo. Bohužel, důkazy máte - známky….. takže tomu věříte. Věříte tomu, že jste hloupí…… Pro dítě je to však veliká zátěž a tak se snaží v životě „nebýt hloupý“. Už je ovšem započat PROGRAM – „jsem hloupý“ a po čase, abychom netrpěli si vytvoříme antiprogram. Je to způsob myšlení, abychom si nemuseli připustit náš program „jsem hloupý“, který nás zraňuje. A tak si nastartujeme ANTIPROGRAM „všichni okolo jsou hloupí“ a začneme ho žít. A to tak, že začneme shazovat názory druhých, jednáme s druhými tak, jako bychom my sami věděli vše nejlépe, bráníme si například i v učení se nových věcí, protože my přeci nyní věříme už tomu, že vše víme už dávno a nejlépe, atd. To, kam nás tento antiprogram, tedy naše uraženost, ego, může zavést je cesta velmi nepříjemná, trnitá a bez přátel.

Dalším příkladem by mohlo být, když nezažijeme v dětství dostatek pozornosti. Rodiče většiny z nás neměli na nás čas, ale někomu se pozornosti dostalo velmi málo. Tehdy nastane PROGRAM – „nikoho nezajímám“ a takový človíček aby netrpěl, vytvoří si ANTIPROGRAM „nikoho nepotřebuji, vystačím si sám “ . Bohužel je to celé založeno na uraženosti, na egu. Myslím, že tento antiprogram si zažilo hodně z nás. Dokonce jsme schopni tomu věřit, že si vystačíme sami. A cesta, kterou nás tento antiprogram vede? Většinou jsme nakonec sami, protože od sebe každého odháníme. Máme podvědomý pocit, že si nezasloužíme pozornost a tak jí také nemáme. Bohužel ale věříme tomu, že je nám dobře samotným …….

Když si to shrneme, tak ego je vlastně pocit, že my jsme největší borci na světě a ostatní nám nesahají ani po kotníky. Zní to sice přehnaně, ale i tak se to dá vystihnout. Bohužel tento pocit je pouze antiprogramem , tedy zástěrkou za nějaké naše zranění. Když si své zranění dokážete uvědomit, dokážete si i uvědomit své ego – uraženost a antiprogram, který jste si vytvořili na jeho základě.

Takže patří k nám ego, jak se píše v některých článcích a máme se ho zbavovat? Ano, patří k nám, je naší součástí, součástí našeho života. A zbavit se ho? Co nejrychleji to půjde, neboť na jeho základě ubližujeme druhým.