Když se nám nedaří...

     Stále dokola říkáme, že  se nám prostě nedaří, ať  děláme, co děláme. A jak  moc se snažíme s tím  něco udělat. Chceme  změnit sebe, okolí,  snažíme se být milí,  hodní, pomáháme, oceňujeme....Ale nikdo stále neocení nás. Nikdo nám nepomůže, když je nám nejhůř. Je nám smutno, jsme sami.

 

   Tak moc bychom si přáli být přijatí, oceňováni, mít kolem sebe veselé lidi, mít dostatek peněz a dobrou práci, která nás bude bavit. Chceme být šťastní.

 

   Tak proč nemůžeme být šťastní, proč nám to nejde? Kde je chyba? Už jsme toho udělali tolik, že jsme naprosto vyčerpaní. Přemýšlíme o tom, zda má vůbec smysl se dál snažit a někdy prostě rezignujeme. Stáhneme se do sebe a děláme, že tu vlastně vůbec nejsme. Jak dlouho se to dá ale snést? Dlouho určitě ne. Jsou lidé, kteří to vydrželi roky......ale ......jednou to přijde. Co? Přeci to známé, tiché.....ANO. Ano,  chci zase žít, chci to ještě jednou zkusit....

 

   Jak často se oceňujete? Jak moc se máte rádi? Někteří lidé mi říkají že moc. Že se dokáží za odvedenou práci ocenit, když už to za ně nikdo jiný neudělá.....Proč ale čekáme ocenění od druhých? A za co? Přemýšleli jste o tom někdy? Proč děláte něco, co Vás nebaví a ještě za to čekáte, že Vás někdo ocení? Jak moc si vážíte sami sebe? Kdyby jste nehledali ocenění od druhých, zřejmě by jste určitou práci ani nedělali. Když děláte něco co Vás baví, také za to nechcete ocenit. Prostě Vás to naplňuje. Děláte to rádi a berete to jako odměnu pro Vás samotné. Tak proč děláte věci, které Vás nebaví? Kdo myslíte, že Vás bude stále dokola chválit ? Nikdo. Pokud to neuděláte sami!

 

     Oceňte se, nečekejte, že to někdo udělá za Vás. Vy jste jediní, kdo Vás může pochválit, kdo Vás může vždy pohladit a kdo Vám bude stále říkat " mám tě rád"....Nehledejte v druhých tyto vlastnosti. Až je budete mít sami u sebe a dokážete sami sobě vlastní hodnotu, pak nebudete potřebovat dokazovat nic druhým. A naopak, okolí Vás bude přijímat, oceňovat a budou Vás mít rádi. Přitahujete to, co vysíláte ....:)

 

A proč se nám tedy stále nic nedaří? Je to jednoduché, i když možná těžko pochopitelné. Máme jen to, co si přejeme mít. To, nač myslíme, to si také přitahujeme a tím si zároveň tvoříme budoucnost. Možná si říkáte "to je pěkná kravina". Ale jen Vy jste páni svého života. Jen Vy můžete tvořit svůj život. Je to jako psát knihu. Můžete si vybrat postavy, sestavit příběh. Lidé, kteří nemají peníze se neustále soustředí na to, že je prostě nemají. A tím zhmotňují myšlenku, kterou vysílají. Takže výsledek? Nemají peníze. "A na co asi bychom měli myslet"......říkáte si? Na příjem, ne na nedostatek. Myslete na své možnosti, jak a kde by jste mohli peníze získat. Jaké možnosti máte, jak si peníze vydělat. Vzpomeňte si na období, kdy jste peníze měli a jak Vám u toho bylo. Jak jste je získávali? Proč už to nejde? Co se změnilo? Od které doby peníze nemáte? .....Stejné je to s prací. Lidé, co jsou bez práce o tom stále mluví. Soustředí se na nedostatek práce.

 

  Měla jsem v poradně jednu paní. Byla bez práce, tedy i bez peněz, Sem tam nějakou brigádu našla.....Chodila od jednoho zaměstnavatele k druhému ale pořádnou práci , dobře placenou a takovou, kterou by si přála, taková pro ní "prý neexistovala." Probrali jsme přítomnost, kde si uvědomila, že dělá jen "podřadné práce" a to doslova. Pracovala všude jako uklízečka. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, kdyby jí práce bavila a tato paní nemusela všude vymetat kdejakou stoletou špínu a ještě u toho na sebe nechat řvát nadřízeným. I když nastoupila do normální práce, stejně tam po čase zase začala dělat "uklízečku". Připadala si jako nejhorší odpad této společnosti. V tu chvíli, kdy mi to takto popisovala,  se jí začali kutálet slzy po tvářích......Vždycky je mi líto klientů, když vidím jejich bolest. Ale zároveň cítím radost, když vím, že jim mohu pomoci. Podívali jsme se tedy do regrese, kde si uvědomila, že otěhotněla hned na škole a tak se i rychle vdávala. Přišlo to tak náhle......nestihla si ani uvědomit, co chce dělat dál. Jedno  si ale nyní uvědomovala. Tenkrát se vdávat určitě nechtěla a chtěla dál studovat. Protože se toho všeho vzdala (kvůli miminku), připadala si nyní k ničemu. Stále si uvnitř nesla pocit, že je nedostudovaná, tudíž nemá nárok na pořádnou, dobře placenou práci. I když měla Maturitu a mohla si najít dobrou práci , s tímto pocitem viny (můžu si za to sama, že nemám pořádné vzdělání), to prostě nešlo. Uvolnili jsme tedy negativní emoci a nastavili pozitivní emoce.(možnost volby měla, ale popřela ji kvůli miminku).  Netrvalo to dlouho a paní mi volala, že má tu skvělou "neexistující" práci a ještě k tomu velmi dobře placenou. Dostává ještě prémie navíc :). Takže závěr? Práce tu pro ní byla, dokonce i taková, jakou si neuměla přestavit. Problém byl v tom, jak na sebe pohlížela ona sama. Ona sama se viděla jako "služku, uklízečku". Protože podle ní nedostudovaná nemá nárok na dobrou práci.

 

   Jen bych ráda podotkla, že dělat něco "kvůli miminku" je třeba si řádně promyslet. Ono vnímá Vaše pocity, kdy se hněváte, kdy se radujete ale i kdy potlačujete emoce či popíráte vlastní možnosti. Toto miminko se naučilo, jak se ztrácí sebehodnota. Takže BUĎTE , už kvůli tomu miminku, na sebe HRDÉ! Ono si tu hrdost ponese s sebou do života. :)

Kde mě najdete

Andrea Čermáková

Zemědělská 898, 500 03 Hradec Králové

tel.: 777 03 55 66