Kdo jsem? aneb spojte se se svou duší...

Kdo jsem?
aneb
spojte se se svou duší…

     Včera mi můj syn Tomášek řekl, že kdybychom neměli „tady v hrudníčku srdíčko, byli bychom roboti“. No ano, má pravdu. Byli bychom opravdu roboti. Prázdné schránky, které fungují jen na povel. Ale není to náhodou u některých z nás už dávno tak? Nezdá se Vám, že někteří lidé opravdu jen vykonávají práci, jedí, spí a vše ostatní dělají tak nějak „bez života?“

      Spousta lidí neví, kdo ve skutečnosti jsou. Nevědí, kým jsou, co mají dělat, jaký je vlastně jejich úkol zde na Zemi. Ať se snaží, jak se snaží, tak na to stále nemohou přijít  nebo se snaží jen tak přežít, jak se dá.

   Kolik z Vás se snaží celý život někomu zavděčit? Kolik z Vás dělá to, co ho opravdu baví, co ho naplňuje? A kolik z Vás dělá to, co mu řekli ostatní, že má dělat? Kolik z Vás se snaží naplnit sen svých rodičů? …

 

     Spousta z nás nemá vlastní identitu. Ani si to neuvědomujeme. Žijeme, jak nejlépe umíme, avšak něco nám stále chybí. Něco, co by nás tak nějak pohánělo. Chybí nám takový ten vnitřní motor. Jak je možné, že ho stále nemáte?

   Vysvětlení je jednoduché. Nevíte, co to ten motor je. Každý máme ten svůj. To své vnitřní naplnění, ten svůj vnitřní motor, který nás pohání. Pokud tam není, pak jste jako prázdný Golem, bez šému. Golem, který je studený, protože mu chybí to, co by ho oživilo. Chybí mu jeho šém, kulička, kterou do něj vložíte a která ho rozpálí, oživí. Co je ale Vaší kuličkou?

   Oddělili jsme se. Již dávno, už jako děti jsme se snažili vyhovět vlastním rodičům, autoritám ve škole, či jiným autoritám. Chtěli jsme zapadnout, dnes se snažíme zase vystoupit z řady. Ale nejde to. Jsme jen naučeni poslouchat? Nikoli…. Ano, jde hodně o zvyk. Byli jsme zvyklí celý život poslouchat, ale přeci jen z toho něco máme. Vyhovuje nám to.

      Převzít svůj život do svých rukou znamená, převzít zodpovědnost za svůj život. Zodpovědnosti se hodně lidí však obává. Být zodpovědný sám za sebe – i s tím má někdo problém. Natož zodpovídat za celý svůj život. Co to obnáší? Rozhodovat se sám za sebe, přijmout sám sebe, takový, jaký jsem. Rozhodovat se za to, co každý den udělám, zodpovídat si za následky toho, co udělám špatně, ale i dobře. Zodpovídat za to, co komu řeknu, ale i neřeknu. Zodpovídat si za to, jaký den budu mít dnes. Uvědomit si to, že jen já mám tu moc to změnit. Ale na to musím nejprve převzít zodpovědnost sám za sebe. A zodpovědnosti se hodně lidí bojí. Co se ale stane, až ji přijmete? …Stane se to, že budete moc být konečně sami sebou. Budete se zodpovídat jen a jen jedné osobě – sami sobě. Budete moct být na sebe hrdi, protože jen VY sami si budete zodpovídat za to, co uděláte.  To celé má ale jednu velkou nevýhodu: NEBUDETE MOCI NADÁVAT NA DRUHÉ A OBVIŃOVAT JE ZE SVÝCH NEÚSPĚCHŮ.

    Stojí to za to? Ano, stojí. Být sám sebou Vám otevírá nekonečné možnosti. Začnete objevovat, kdo vlastně jste, jací skutečně jste a jakými jste se snažili být, když jste chtěli vyhovět druhým. Uvidíte ten rozdíl. Pochopíte, ve kterých situacích jste byli sami sebou a ve kterých jste byli těmi, kterými jste si mysleli, že máte být.  Budete přirozenější a přirozenost se stane Vaším denním chlebem. Budete navazovat upřímnější vztahy a pochopíte, jak moc jste se přirozenosti báli jen proto, že jste si mysleli, že není vhodné chovat se přirozeně. Ti, kterým jste se chtěli zavděčit, vyrovnat se jim…..ti po Vás však nikdy nechtěli, abyste potlačili svou přirozenost. To opět plyne z Vaší domněnky, která nastala někdy v minulosti, kdy poprvé jste si ve svém životě mysleli, nejspíš už jako malé děti, že Vaše přirozenost je špatná. Potlačili jste ji, popřeli a následně se chovali nepřirozeně, uměle, s maskou, aby Vám nebylo opět ublíženo a mysleli jste si, že tak je to správně, že Vás druzí takto lépe přijmou.

    Jenže jste udělali něco, kvůli čemu dnes nevíte, kdo jste. Popřeli jste totiž sami sebe. Svou pravou povahu, svou duši. Zavrhli jste ji, protože někde v minulosti se ukázalo (dle Vaší domněnky), že Vy nejste přijatelní takoví, jací ve skutečnosti jste. Je to omyl. Jen Vy, takoví, jací opravdu jste, dokážete žít plnohodnotný život. Jen takoví, jací opravdu jste, dokážete najít svůj motor, své životní poslání, své naplnění i pravou lásku. S maskou nemůžete najít pravou lásku. S maskou si najdete jen člověka, který má také masku. Až oba masky sundáte, zjistíte, že jste s někým, koho vůbec nemilujete. Jen takoví, jací skutečně jste, můžete pomoci ostatním, naplnit druhé i sebe láskou, naplnit své poslání….

 

     Vložte do sebe, do toho prázdného Golema, opět šém – svou duši. Buďte opět sami sebou a zažehněte znovu ten silný plamen. 

Kde mě najdete

Andrea Čermáková

Zemědělská 898, 500 03 Hradec Králové

tel.: 777 03 55 66