Kouření - závislost na emocích.....

Ke kouření se člověk dostane velmi snadno, pokud k němu má předpoklady. Co to znamená mít předpoklady ke kouření?

To znamená, že k němu máte z nějakého důvodu blíže, než ostatní lidé, kteří nikdy kouřit ani nezačnou, nebo to zkusí a jdou od toho pryč. Kouření si člověk zkrátka už vybírá dopředu. Jako by tušil, že jednou stejně začne kouřit....

Proč tomu tak ale je? Většinou kouří lidé, kterým v jejich dětství kouřil někdo doma "pod nos".

 

Ve své podstatě jsou na nikotinu již dávno závislí. Ale také na něčem jiném - na emocích spojených právě se samotným aktem kouření a také s vůní nikotinu. Ano, nikotinové závislosti se zbavíte snadno - stačí přestat kouřit..., ale není to tak jednoduché, viďte? A víte proč to není tak jednoduché? Protože Vás k tomu váže nějaká emoce. Ať už jde o pocit uvolnění, máte chvilku jen pro sebe, připadáte si s cigaretou dospělejší nebo je to jen něco, čím si zacpáváte ústa.

Lidé, kteří kouří, si zacpávají ústa úplně stejně, jako lidé, kteří mají neustálou potřebu dávat si jídlo do úst. Prostě "uzobávat" kde co. Jistě se Vám to občas také stalo.

 

Příčina je u většiny lidí velmi podobná, ale každý z nich pak sáhne po něčem, co je mu bližší. Tedy jeden začne kouřit, druhý víc jíst, třetí si ústa zacpává např. prášky, na kterých se stane později závislým. Ale proč mají potřebu si zacpávat ústa? Co jim to dává? Zažili jste již někdy pocit, nebo máte tu zkušenost, že jste měli z něčeho stres a šli jste si dát něco sladkého, aby jste se uklidnili? Tak přesně tak to funguje. Nemluvíte a jen jíte a přemýšlíte. Z nějakého důvodu to nejde říct nahlas.(nejspíš by Vám to způsobilo ještě větší emocionální bolest). Lidé, kteří sáhnou po cigaretách si z toho udělají také návyk - když je stres, zapálí si. Mají falešný pocit uvolnění. Ve skutečnosti si vytvářejí závislost, spojenou s emocí, kterou cítili na začátku, když po cigaretě sáhli prvně. Mají falešný pocit, že cigaretou řeší problém - jdou si zapálit, "uklidní " se a jede se dál. Nemusejí už o svých problémech s nikým mluvit, cigareta to "ucpe".

    Bohužel to "ucpe" někam hluboko, do podvědomí kuřáka, kde to zůstává v jeho mysli. Nikam ten problém nezmizel. A čím víc toho kuřák "ucpává", tím větší psychické problémy pak má a to se projevuje na jeho fyzickém těle. Začne trpět neustálým třesem rukou, únavou, častější nemocností.....a spoustu dalších zdravotních problémů, neboť nikotin ničí veškeré vitamíny z těla a postupně ničí nejen Vaše plíce, ale celé tělo. 

     Kouření může být ale i spojeno právě s kladnou emocí. Tedy, může Vám připomínat domácí pohodu, kdy si tatínek v klidu zapálil, dal si své oblíbené pivko a doma vládla naprostá pohoda....Už tenkrát jste to mohli zachytit ve vzduchu, jak bylo v tu chvíli všem dobře a nějaký nikotin nikomu nevadil - no asi Vám to v tu chvíli nevonělo, ale když byl tatínek v pohodě a maminka se usmívala, vše bylo OK. I toto může ve Vás vyvolat potřebu začít kouřit. Není to skutečná potřeba cigaret, nikotinu, ale potřeba cítit opět tu pohodu....potřeba právě té emoce, kterou ve Vás vyvolá vzpomínka na Vaše dětství, když cítíte tu vůni nikotinu....

       Co je možné udělat tedy pro to, aby jste přestali kouřit? Prvně se musíte zbavit emoce, která Vás ke kouření váže. Ke které máte skutečnou závislost, ne k cigaretám. Kdo by chtěl smrdět a být z toho nemocný? Nikdo. 

     Kdysi jsem bývala kuřákem také. Začala jsem kouřit v pubertě, kdy to byla velká frajeřina. Doma kouřil táta, který si právě tu pohodičku u toho užíval. Vždy se mi naskýtal pohled, jak moc je v pohodě, když má svou cigaretu po ruce. Navíc, kdykoli jsem mu s něčím pomáhala v dílně, kouřil u toho. Měla jsem ráda tyto chvilky, protože mě ohromně bavilo s ním cokoli vyrábět, vymýšlet něco nového.  Měla jsem už od dětství tedy zafixováno v hlavě, že cigarety = pohoda. A tak když přišla puberta a první stresy :), sáhla jsem automaticky po cigaretách. Asi jsem nechtěla být tou frajerkou, jako ostatní, protože jsem si kouření užívala spíš právě ve chvíli, kdy mě nikdo neviděl. Před lidmi jsem se nikdy necítila moc dobře, nějak to ke mě nepasovalo. A tak jsem mívala postupně střídavá období, kdy jsem přestala kouřit a zase začala. Dnes už vím, proč jsem se k tomu neustále vracela. Nezmizela ta moje potřeba té pohody, nezbavila jsem se závislosti na té emoci spojené s kouřením. Když přišli děti, samozřejmě jsem automaticky přestala kouřit, ani jsem o tom nepřemýšlela, bylo to pro mě samozřejmostí. Ale třeba celé těhotenství se mi zdálo, že jsem se uvolnila a zapálila si....hned jsem se pak vzbudila strachy a výčitky, že jsem ublížila miminku.

Naštěstí to byl jen sen.....Ale jak vidno, závislost stále nemizela, i když jsem dávno nekouřila. Nikotin sice v těle dávno nebyl, ale přesto jsem na cigarety stále myslela. To byl důkaz, že závislost tam stále je....emoční. A proto se většině kuřákům nedaří přestat  nebo přestanou a zase se ke kouření vracejí. I já se musela vrátit, po roce nekouření jsem měla klid. Našla jsem si spoustu věcí, které mě baví a které si užívám, kterými se naplňuji. A to je rozhodující k tomu, aby člověk nekouřil. Musí se naplnit něčím vnitřně. I já se naplnila, svou prací. Jenže přišli opět sny o kouření a nezkrotná touha si zapálit. Tři měsíce jsem odolávala, až jsem začala mít problém, že jsem se třásla jako klasický závislák. Bylo mi to divné, vždyť jsem přestala ze svého svobodného rozhodnutí, s velkou a pevnou vůlí......, ale příčina nezmizela. Byla tam stále a protože už vím, jak to vše funguje a umím s tím pracovat, koupila jsem si cigarety a zapálila si......A pak mi to došlo.

Cigarety mi vůbec nechutnaly, smrděla jsem, v puse jsem měla hnusný, odporný pach a navíc mě po tom bolela hlava. Vydržela jsem to takto dva dny, kdy jsem dospěla k závěru, že už nikdy víc.....Uvědomila jsem si, po čem jsem toužila, po tom pocitu zase držet cigaretu v ruce a mít ten skvělý pocit, kdy jsem sama, v tichu a mám skvělý pocit pohody.......Jenže tento pocit jsem si již dávno vytvořila u jiných činností, např. u svého psaní. Jsem mnohonásobně naplněnější a uvolněnější, než s cigaretou. A s cigaretou v ruce už to dávno nejsem já.......A tak .....letěly do koše :). 

     Snad i Vám se podaří najít příčinu, důvod či emoci spojenou právě s kouřením. A pokud ne, neváhejte mě kontaktovat či se rovnou objednat do mé poradny, ve které tu příčinu společně najdeme. Někdy člověk potřebuje pomocnou ruku, nemusí být na vše sám....:)

                                                                                      Andrea           

Kde mě najdete

Andrea Čermáková

Zemědělská 898, 500 03 Hradec Králové

tel.: 777 03 55 66